Jak se málem z velké příležitosti stala noční můra!

Mýlit se je lidské, ale v obchodu mi mé nadšení málem zlomilo vaz.

Nepovažuju se za workoholika, ale mé okolí to vnímá jinak. Ani na dovolené mi to prostě nedá nekoukat při nicnedělání po příležitostech.

Léto je v plném proudu a proto jsem i já s partou vyrazila na malý oddech na Berounsko. Znáte to tam? Je tam pohádkově. Bydleli jsme v malé vísce Zbečno přímo nad řekou v baráčku jak po babičce, z kterého na nás dýchala historie. Žádný přepych, ale na to naše přespání na 2 noci, to úplně stačilo.

13775984_1135976699799101_6641990012339556914_nSice se tam zastavil čas, ale krásně jsem si zavzpomínala na JEDNOTU. 😀

Jelikož jsem ranní ptáče, tak na mě zbyla úloha nákupčího a světe div se v nedalekém obchodě s potravinami v dnešním COOPU jsem narazila na VITACIT a dokonce měli obě příchutě – citronovou i pomerančovou a mou oblíbenou fíkovou marmeládu, kterou miluju, ale těžko ji sháním.

Zbečno má u mě body navíc a věřím, že na něj  určitě nezapomenu.

V sobotu „ráno po snídani“ v jedenáct jsme vyrazili na Karlštejn trochu v přesilovce kloučků, ale přesto s dobrou náladou a nadšením, co vše za ten den zažijeme.

Jezdím podle navigace, ale ten den mi byla opravdu k ničemu, protože Beroun je v těchto dnech rozkopán. Objížďky jsou značeny tak, že řídit se podle nich, tak nikam nedojedete a když už jsem asi potřetí chtěla zatočit k hradu a byl tam zákaz vjezdu, vařila se mi krev. Do toho ještě prudili kluci otázkou: „Mami, kdy už tam budem?“. No musela jsem se hodně ovládat, abychom nakonec na Karlštejn dorazili, ale s hladem, kterému neporučíte.

Jak to máte vy? Také rozbalujete svačinu hned jak se nasedne do auta? Jenže my svačinu měli na cestu na lom Amerika, takže jsme skončili v restauraci, kde jsme se zahákli docela dlouho nejen při jídle, ale i na skluzavce, při krmení ryb nebo trucováním pod stolem. 🙂

13775432_1329891893692729_6601498867659998580_nS plným bříškem jsme vyrazili na hrad a za pokladem.

Po cestě mi padl do oka nebytový prostor k pronájmu. Mrkla jsem dovnitř. Bylo vidět, že je nově zrekonstruován, měl pěkné výkladce a dokonce tu i visel kontakt. Parta mi zatím utekla, tak jsem přidala plyn a mazala za nima.

Potkali jsme mraky našinců i cizinců, bylo vedro k zalknutí a cesta pořád stoupala a stoupala.

Hrad byl beznadějně vyprodán na další 2 hodiny, takže po poradě jsme koupili  a orazili pohledy a vyrazili po žluté lesem za dobrodružstvím…….

Malou Ameriku jsme našli velice rychle, zato Velká se před námi schovávala, ale kluci zas měli více příležitostí objevovat poklady – kameny, které jsme jim po cestě potajmu kladli do cesty.

Zářivá očka, toho, kdo našel povzbuzovala i další k hledání.  A ten pohled pak stál za to……

Lom velka amerikaByl to neskutečný adrenalin. Kluci chtěli najít cestu dolů, tak nás táhli po okraji. Chvílemi byla cesta široká, chvílemi to zavánělo nebezpečím, protože stačil krok stranou a byli jste dole a ty silácké řeči: „Mami, nedrž mě, to zvládnu.“ mi nahnaly strach a tak jsem zavelela k návratu.

Ten den jsme ušli přes 10 kilometrů, ale stálo to za to. Všichni jsme byli utrmácení, zplavení z vedra, plni zážitků a já s kontaktem na obchod v kapse 🙂

Po návratu domů jsem zavolala a zjistila podmínky pronájmu, které vypadaly více než slibně.

Udělala jsem si analýzu, jak by mohli vypadat obraty při návštěvnosti 1500 lidí za den, našla si byt přímo ve městě, domluvila prodavačku a truhláře. I karty Evi – vědmy mi byly nakloněny,  jen mě upozorňovaly, abych si dobře přečetla podmínky smlouvy.

Zarazila mě věta, kde stálo, že výpověd´můžete dát pouze 3 měsíce před uplynutím jednoho roku trvání smlouvy.

Byla jsem nadšená a natěšená, ale přesto jsem měla obavy a tak jsem za dva dny na to vyrazila na další výlet na Karlštejn. Teď už ne za dobrodružstvím, ale za zjištěním jak tam obchod funguje. Zjistila jsem, že tam žijí milí a upřímní lidé, kteří vám rádi pomohou a poradí.

Dostala jsem informace k nezaplacení.

Od října do května příštího roku zde budou opravovat kanalizaci na celé cestě směrem na hrad 🙁 . Cizinci ženou  na hrad a zpět bez možnosti nějakého pokoukání, bez prostoru na nějaký nákup a našincům je čokoláda za 90,- Kč, kterou prodává paní od vedle v obchodu drahá. Jak by se asi tvářili na mé zboží v cenové relaci pár tisíc korun?

Díky bohu jsem realista, Evička sice tvrdí, že jsem poslechla svou intuici, ale ať tak či tak mé rozhodnutí si zjistit potřebné informace a nerozhodovat se zbrkle v návalu emocí, ale na základě ujasnění si 5 základních principů úspěšného podnikání, které popisuji ve stejnojmeném eBooku, mě zachránilo od stresů, zklamání a finančních ztrát.

Cílem podnikání je zisk, nikdy na to nezapomínejte.

Přeji vám krásný zbytek léta a mnoho zážitků, které vám zůstanou v paměti.

13754525_1329887540359831_6566504884302397471_n

 

Nikola

Uložit

Uložit

Pomáhám lidem objevit jejich podnikatelský potenciál. Předávám jim své zkušenosti z praxe a učím je, jak je co nejefektivněji využít pro své podnikání. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře